Křeček Syrský

Křeček zlatý pochází z pouštních oblastí Sýrie. Tento druh byl poprvé zmíněn na konci 18. století, ale první hmatatelné důkazy o existenci křečků podal zoolog George Waterhouse. V roce 1839 navštívil Sýrii a poslal pak do jednoho muzea v Londýně lebku křečka a jeho kožešinu. Křečci zlatí, které známe dnes, pocházejí téměř bez výjimky ze zvířat, která chytil v roce 1930 profesor I. Aharoni z univerzity v Jeruzalémě. I později byli v Sýrii ještě lidé, kteří odchytávali křečky ve volné přírodě a pak je s úspěchem množili. K soukromým chovatelům se křeček zlatý dostal přes laboratoře a stal se během poměrně krátké doby obrovsky populárním.

V názvosloví tohoto křečka panuje ještě trochu zmatek, v počátečních letech byl tento křeček znám jako křeček zlatý, a to kvůli svému zlatému osrstění. Protože křečkové s původní barvou srsti tvoří v současné době menšinu, název křeček zlatý zapadl a bylo rozhodnuto nazývat tato zvířata podle země jejich původu, Sýrie, křeček syrský. V běžné mluvě se ale stále používá přídavné jméno zlatý. 

Křeček zlatý je samostatně žijící zvíře. Pouze nejde-li to jinak, například má-li dojít k páření nebo vychovává-li matka své potomky, zapomene na své osamělé založení, ale ihned po páření nebo jsou-li už mláďata dostatečně stará, aby mohla stát na vlastních nohou, nemůže být o harmonickém soužití ani řeč. Mladí křečci ze stejného vrhu, kteří strávili týdny ve vzájemné blízkosti, k sobě najednou začnou být hrubí. Pokud nemají křečci zlatí žádnou možnost úniku, mohou se vzájemně ošklivě poprat. Je přitom zcela jedno, zda se jedná o samečky, nebo o samičky. Křečka zlatého je proto nutné chovat vždy samostatně

zdroj: Zooo.cz